19. 1. 2026
prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D. je lékař, od roku 2025 přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a LF MU. Kromě toho je ale také autorem několika beletristických knih, od roku 2018 zastupitelem Křenovic na Vyškovsku a nově také členem Strany zelených. Společně jsme si povídali o problémech českého zdravotnictví, o lokální politice i o tom, co jej přivedlo k rozhodnutí stát se členem Zelených.
Od roku 2018 jsi zastupitelem Křenovic na Vyškovsku. Co Tě motivovalo vstoupit do místní politiky?
V Křenovicích žiji s menší přestávkou od narození. Byla to kdysi naprosto obyčejná a průměrná obec. Žádná zajímavá památka, žádná atraktivní krajina. Zajímavá byla obec snad jen tím, že jí prochází dvě železniční tratě. Ale postupně se život v Křenovicích zkvalitňuje a dnes jde o velice atraktivní místo k životu. Původně jsem měl v úmyslu podpořit pouze jednu nově vzniklou kandidátku do obecního zastupitelstva, ale nakonec jsem se do zastupitelstva dostal i já a práce mě chytila. Je pro mě formou relaxace a oproštění se od starostí, které přináší mé povolání.
Jsem rád, že jsem byl u přípravy a realizace řady projektů – výstavba domu pro seniory, rekonstrukce školy, rekonstrukce obecních budov, energetické úspory a ekologické zdroje energie, výsadba zeleně a stromů v krajině, projekty zadržení vody v krajině, dokončení pozemkových úprav, příprava cyklostezky do Slavkova, realizace naučené stezky Šibeniční vrch a naučných tabulí v obci, podpora spolků a mnoho dalších. Když se dnes podíváte na žebříčky seřazující obce podle kvality života v nich, při všech limitacích těchto žebříčků, tak jsou v nich Křenovice v nejvyšších patrech nejen na jižní Moravě, ale i v rámci celé České republiky.
Co považuješ v Křenovicích za svůj/váš největší dosavadní úspěch?
Nejde nikdy o úspěch jednotlivce. Naše zastupitelstvo funguje dobře a neřešíme v něm politické spory, ale opravdu nás všechny, ať už reprezentujeme kteroukoliv kandidátku, spojuje zájem o obec a její prospěch. Kromě výše uvedeného bych ještě doplnil to, že se nám podařilo aktualizovat územní plán a nedopouštíme, aby naši obec znehodnotila překotná výstavba, která by z ní mohla udělat jen pouhý satelit nedaleko Brna.
A co ještě bys v Křenovicích chtěl udělat/změnit?
Chtěl bych se podílet na realizaci pozemkových úprav, na projektech vedoucích k větší energetické soběstačnosti obce, na dokončení cyklostezky, nebo při cyklostezce vybudovat informační místo upozorňující na rozsáhlé keltské pohřebiště na území obce.
Zvolen jsi byl jako nezávislý, před pár měsíci jsi ale vstoupil do Strany zelených. Co Tě k tomu přivedlo?
Politika mě vždy zajímala. A hledal jsem stranu, která by byla blízká mému pohledu na svět. Nikdy jsem nehledal stranu jako nástroj svého kariérního růstu (vstup do Strany zelených je toho také důkazem). To, že jsou nakonec moje názory nejbližší Zeleným, jsem si plně uvědomil až nedávno, když jsem bez jakýchkoliv emocí hodnotil všechny své postoje. Během středoškolských let jsem jezdíval o prázdninách sázet stromy do Jeseníků, Bílých Karpat, nebo čistit přírodní rezervace na Vyškovsku. Jsem zastáncem sociální spravedlnosti a rovnoprávnosti ve společnosti. Nemám rád diskriminaci. Vnímám, že naše společnost neumožňuje ženám rovnocenné podmínky ve srovnání s muži. Jsem zklamán z válečných konfliktů ve světě a z postoje mocností na východě i na západě od nás.
Považuji za svůj domov Křenovice, Česko, ale i Evropu. Jsou mně sympatické skandinávské země – vysokou kvalitou života díky sociální i zelené politice. Považuji nutnost řešit klimatické a ekologické změny za zásadní prioritu naší společnosti. A přitom se na navrhovaná řešení klimatických změn snažím dívat bez ideologických zkreslení a co nejvíc si o těchto věcech nastudovat. Jen kolik prací a analýz vychází v prestižních zahraničních vědeckých časopisech. Myslím si, že naše společnost bude bohatší (nejen ekonomicky, ale i myšlenkově) jedině tehdy, když se naučí rychle adoptovat nové technologie, zachytit jejich nástup od počátku. Nikdy jsem nijak netíhl k automobilismu (mám raději letadla, především ta malá), ale už před řadou let mě chytila elektromobilita. Když jsme kolem roku 2013 v rámci jedné konference v Mnichově měli společenský večer v salonu firmy BMW a já tam poprvé uviděl BMW i3, byl jsem novou technologií fascinován.
I na medicínských konferencích se v zahraniční běžně hovoří o celosvětových ekologických, ekonomických a mocenských problémech. Na konferenci Evropské hematologické asociace jsem se poprvé setkal s termínem G-Zero svět, který označuje éru, kdy žádná mocnost ani skupina států nemá dostatek vlivu a ochoty řídit globální agendu a udržovat mezinárodní pořádek, což vede k mocenským vakuům, větší nestabilitě a potenciálním konfliktům. Nerad se dívám na věci černobíle. Myslím si, že to nedělají ani Zelení – na rozdíl od těch, kteří je paušálně označují třeba za ekoteroristy. No a posledním impulsem pro vstup do Strany zelených byl výsledek parlamentních voleb v loňském roce.
Jsi lékař, od roku 2025 působíš jako přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky brněnské Fakultní nemocnice. Co vnímáš jako největší problémy a výzvy českého zdravotnictví?
Zdravotnictví čelí velkému množství problémů. Jednou z významných příčin je stárnutí naší populace – lidé jsou starší, více nemocní, spotřebovávají více zdravotní péče, dožívají se většího a většího počtu nemocí. Kromě toho je stárnoucí populace stále víc konzervativní a myšlenkově rigidní, což brání přijímání změn a vede až k ekonomické stagnaci. Zvýšení porodnosti je nutné, ale na druhou stranu jednoduché řešení dramaticky klesající porodnosti neexistuje. Ten problém je komplexní, ekonomický, ale i sociální a biologický. Zpět ke zdravotnictví – věcí k řešení je hodně, tak jen v bodech: zvyšující se nákladnost péče, extrémně drahá inovativní terapie, prodloužení věku dožití vedoucí ke kumulaci nemocí a zatížení systému, nedostatek zdravotnického personálu, nerovnoměrné zatížení personálu, prohlubující se nedostatek interních lůžek nebo lůžek následné péče, nárůst výskytu nádorových a civilizačních nemocí. A mnoho dalších.
Našeho oboru se týkají především dramaticky rostoucí náklady na léčbu, to, že úhradové podmínky pro nemocnice nekorespondují s nárůstem počtu léčených nemocných. Pokud roční léčba jednoho nemocného s leukemií stojí například jeden milion korun, léčba se podává trvale, nemocný díky ní žije stejně dlouho jako jeho vrstevníci bez této nemoci, a ročně tuto léčbu nasadíte 200 pacientů, tak vás tato terapie přijde první rok na 200 milionů Kč, druhý rok na 400 milionů Kč, třetí rok na 600 milionů Kč… A to se bavíme o jediné nemoci a jen o penězích za jeden lék. Kam tito nemocní budou chodit na kontroly? Naše čekárny už nyní praskají ve švech a rok od roku je to horší. Myslet si, že tohle vyřešíme nějakými triviálními opatřeními, je mylné.
Snažím se zapojovat také do práce v rámci České hematologické společnosti, České společnosti pro chronickou lymfocytární leukemii i do mezinárodních projektů, které si kladou za cíl řešit palčivé otázky zdravotní péče.
Zdravotnictví je také do velké míry záležitostí kraje – jak vnímáš činnost Jihomoravského kraje v téhle oblasti? Dalo by se něco dělat líp?
Pracuji ve Fakultní nemocnici, kterou řídí přímo Ministerstvo zdravotnictví a nikoliv kraj. S řízením zdravotnictví na krajské úrovní se setkávám nepřímo. Co mohu konstatovat z pohledu naší kliniky. V kraji ubylo nemocnic a interních lůžek. Fakultní nemocnice, která by se podle mě měla soustředit na léčbu vysoce specializovaných a vážných případů, tak supluje základní péči.
Lékaři naší kliniky, ač vysoce specializovaní hematologové nebo onkologové, kteří přenáší o buněčné terapii nebo nejmodernější léčbě na mezinárodní úrovni, slouží v noci na nízkoprahovém urgentním příjmu. Pro nedostatek lůžek ukládají pacienty z tohoto příjmu na odděleních naší kliniky. Máme pak tzv. obložnost přesahující 100 %. A pacienti s leukemiemi a dalšími krevními nemocemi, kteří potřebují vysoce specializovanou péči, musí čekat, až se tato lůžka uvolní. Podotýkám, že naše spádová oblast pro léčbu těchto závažných nemocí zahrnuje nejen Jihomoravský kraj, ale i velkou část Vysočiny, Zlínského kraje i část jižních Čech.
Jsi také autorem několika beletristických knih různých žánrů – od dětských pohádek přes místopisy po dystopické romány. Kde čerpáš inspiraci?
Psaní pro mě byla další z forem odreagování, spolu s létáním v malých letadlech a pozorování světa z výšky, z nadhledu. Právě létání a problémy světa, které mě trápí, jsou mojí inspirací. Ale nyní na psaní čas nemám. Také se nepovažuji za bůhvíjakého spisovatele. Tak o něm třeba někdy až příště.
