20. 3. 2018
Prudkou reakci veřejnosti vyvolalo březnové uzavření příjmu Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích. Jednalo skutečně o mimořádnou situaci, protože na území Jihomoravského kraje nebyly jiné volné kapacity. Pacienty ve vozech záchranné zdravotní služby přijaly až nemocnice ve Zlínském kraji a na Vysočině. Na skutečnost, že v kraji chybí lůžka akutní péče, však dlouhodobě upozorňují nemocnice i záchranáři.
Počátek problému lze hledat v roce 2011, kdy vedení kraje vyšlo vstříc požadavku zdravotních pojišťoven a souhlasilo se zrušením několika set nemocničních lůžek. Tehdejší jihomoravský hejtman Hašek ujišťoval veřejnost, že změna se veřejnosti nijak nedotkne. Nebyla to pravda a brzy se to začalo ukazovat.
Teprve nyní, když je problém viditelný i na veřejnosti, se začínají hledat řešení. Kraj přitom vedle nedostatku lůžek akutní péče trápí i další problém. Tím je stárnutí obyvatel a s ním i rostoucí potřeba zdravotní péče. Přesněji řečeno – zdravotní a sociální péče, neboť podstatnou část péče o seniory přebírají v době doléčování či chronických problémů právě sociální služby – zejména pečovatelské, asistenční a odlehčovací.
Řešení problému neleží jen v jednom opatření. Z krátkodobého hlediska se ukazuje, že nezbytná je koordinace mezi záchrankou a jednotlivými nemocnicemi. Mezi nimi má specifické a neopominutelné postavení Fakultní nemocnice Brno. Právě její vedení opakovaně upozorňuje na vytíženost lůžek akutní péče a právě po uzavření jejího příjmu situace vyeskalovala. FN Brno je přitom zdaleka největší nemocnicí v Jihomoravském kraji a bez dohody s ní není efektivní zajištění akutní péče.
Je nezbytné navýšit počet nemocničních lůžek, a to zejména lůžek následné péče, aby pacienti mohli co nejdříve uvolňovat lůžka akutní péče, která nyní v kraji chybí především. Těžko však očekávat, že navyšovat počet lůžek lze neomezeně. Zdravotní pojišťovny se mu budou bránit.
Částečně může pomoci zavádění tzv. sociálních lůžek určených pro pacienty, kteří více než zdravotní péči potřebují zejména řádnou pečovatelskou službu, protože se již v důsledku špatného zdravotního stavu nemohou sami obsloužit. Avšak i na takovou službu bude nutno najít další finance. Tentokrát už ne z rozpočtu resortu zdravotnictví, ale z resortu sociálních služeb. Ať tak nebo tak, v obou případech se jedná o peníze, o nichž nerozhoduje samospráva, ale Praha. Možnosti zástupců Kraje jsou tak v této věci velmi omezené.
Určité řešení do budoucna se nabízí díky posunu lékařské vědy a technologií. Ty nám umožňují řadu pacientů ponechat v domácí péči a s pomocí prostředků telemedicíny monitorovat jejich zdravotní stav. Složku péče pak mohou dodat pečovatelské služby. To bude ovšem možné jen za předpokladu, že tyto služby budou dostupné sedm dní v týdnu. Zároveň je potřeba pracovat na podpoře neformální péče z řad blízkých osob a rodiny tak, aby pečující osoby měly možnost kloubit tuto péči se svými dalšími povinnostmi.
Před vedením kraje tak stojí v oblasti zdravotní a sociální péče nemalé úkoly. Řešení jsou. Nyní je potřeba hledat cestu k jejich prosazení.
